Borůvky jsou malé modré bobule používané v lidovém léčitelství minimálně 800 let. Ale až za druhé světové války byl zjištěn jejich skutečně pozoruhodný účinek; neobjevili jej vědci, ale letci. Za druhé světové války jedli britští letci borůvkovou marmeládu před plánovanými nočními lety. Borůvky jim prý vylepšily zrak a vidění v noci. Po válce začali plody zkoumat vědci a zjistili, že skutečně zlepšují noční vidění a přizpůsobivost očí na ozáření světlem.
Není známo, kdy lidé vlastně začali využívat léčivých vlastností borůvek. První písemné zprávy o takovém užívání se datují do 12. století, kdy je Hildegarda z Bingenu, známá abatyše, bylinářka a skladatelka, doporučovala na celou řadu nemocí, včetně onemocnění dýchacího ústrojí. Borůvky mají adstringentní účinky, což znamená, že přitahují tkáně k sobě. Podobně jako jiné svíravé prostředky, mezi něž se řadí například čaj, byly používány po celá tisíciletí k léčbě ran, aftů a průjmu. V Anglii za vlády Alžběty I. byla směs medu a borůvek velmi oblíbeným prostředkem proti průjmu. Později se z nich většinou připravoval džem, ale i nadále se používaly k léčbě průjmu. Po dlouhodobém užívání borůvek nebo marmelády z nich připravené udávali lidé, že se jim zlepšil zrak, a lidoví léčitelé je za tím účelem začali předepisovat. Zároveň je doporučují i proti cukrovce.
Modrá barva borůvek má ten dar, že se ponejvíce pojí s antioxidanty, týká se to tedy veškerého takto zbarveného ovoce a bobule, jako, borůvky, brusinky, ostružiny, fialové hrozno, švestky, hrozinky a slívy. A z uvedeného výčtu měly téměř nejvíce antioxidantů právě borůvky
Výhledové možnosti Některé výzkumy ukazují, že borůvky snižují hladinu cukru v krvi u lidí trpících cukrovkou. Tento objev je v souladu s již zjištěnými účinky jmenované léčivé rostliny. Navíc na základě šetření prováděných na zvířatech se zdá, že by mohla být účinná také při prevenci a léčbě vředů.