Jalovec

Jalovec - Lesní vůně plná síly

Gin i naše borovička vděčí za svou chuť právě jalovci. Jalovec také zvyšuje tvorbu moči, a proto může být použit k léčbě PMS, vysokého krevního tlaku a městnavého srdečního selhání.

Ve středověku Evropané věřili, že když si zasadí jalovec přede dveřmi do domu, nemusí se bát, že by k nim vešla čarodějnice. Bohužel to ale neplatilo stoprocentně. Pokud čarodějnice dokázala uhodnout počet jehlic na keři, vstoupit mohla. S postupem času se pověra o ochranných schopnostech jalovce přeměnila v přesvědčení, že jeho kouř je preventivním lékem proti lepře a černému moru. Dokonce i za druhé světové války pálily francouzské zdravotní sestry ze stejného důvodu jalovec v nemocničních pokojích. V 17. století byl jalovec oblíbeným diuretickým prostředkem ke zvýšení tvorby moči. Anglický bylinář Nicholas Culpeper napsal, že rostlina „podporuje nadbytečnou tvorbu moči...a je silným lékem proti městnavému srdečnímu selhání“. Dále pak předepisoval Culpeper jalovec na „kašel, krátký dech, tuberkulózu...k vyvolání menstruace...a k urychlení a větší bezpečnosti porodu.“ Nezávisle na Evropanech objevili i původní obyvatelé Ameriky, že má jalovec vlastnosti velmi dobře využitelné při porodech. Roku 1540 vstoupil španělský dobyvatel Coronado do dnešního Nového Mexika, kde hledal sedm měst Ciboly vykládaných zlatem. Na své cestě potkal ženy kmene Zuniů, které používaly jalovčinky za účelem regenerace dělohy po porodu. Ženy dále užívaly tuto drogu při léčbě infekcí a artritidy. Američtí eklektici 19. století, předchůdci dnešních přírodních léčitelů, zavrhovali použití jalovčinek kvůli uspíšení porodu, ale velmi jalovec doporučovali na městnavé srdeční selhání. Dále jalovec předepisovali zevně na ekzémy a lupénku, vnitřně pak na kapavku, zánět močového měchýře a ledvin a další problémy spojené s pohlavními orgány a močovou soustavou. Současní bylináři doporučují jalovec zevně jako antiseptikum a vnitřně při zánětech močového měchýře, artritidě, křečovitých bolestech střev a dně.

V 17. století vynalezl holandský lékař Franciscus Sylvius, který se snažil vytvořit močopudnou tinkturu, léčivý alkoholický nápoj gin. Slovo gin vzniklo z holandského názvu pro jalovec, geniver. Angličané byli ginem tak nadšeni, že vzniklo dokonce přísloví - „Když vypiješ příliš mnoho ginu, pak se s největší pravděpodobností dostaneš buď do nesnází, nebo do Holandska.“

Jalovcová vonná silice obsahuje diuretickou močopudnou látku, která zvyšuje rychlost zpracování tekutin v ledvinách. Tato skutečnost podporuje tradiční využití této léčivé rostliny jako diuretického prostředku.

Účinky

• Vysoký krevní tlak
  Lékaři často předepisují diuretika k léčbě vysokého krevního tlaku (hypertenze). Jde ale o vážnou indikaci, se kterou je třeba se obrátit na odborného lékaře. Pokud byste chtěli zařadit jalovcovou kůru do své léčby, poraďte se o tom se svým lékařem.
  
  
• Městnavé srdeční selhání
  Culpeper přeháněl, když tvrdil, že jalovec tuto nemoc „vyléčí“. Jako diuretikum však může být tato bylina součástí léčby městnavého srdečního selhání. I městnavé srdeční selhání je vážná indikace vyžadující odbornou lékařskou péči - jestliže byste chtěli vyzkoušet jalovčinky k léčebným účelům, poraďte se nejprve se svým lékařem.
  
  
• Ženské zdravotní potíže
  Ze studií na zvířatech vyplývá, že jalovec podporuje děložní stahy. Z tohoto důvodu by neměly jalovec užívat těhotné ženy (s výjimkou případu, kdy se tak děje pod odborným lékařským dohledem a kdy se pomocí jalovce vyvolává porod). Ostatní ženy mohou použít jalovec, opozdí-li se jejich perioda.