Meduňku mají velmi rády včely, a proto je tato rostlina oblíbená i mezi včelaři, a to již déle než 2 000 let. Nepřekvapí nás tedy, že odborný název pro tento rod je Melissa, což v řečtině znamená „včela“. Meduňka má také silné léčebné vlastnosti. Uklidňuje žaludek, nervy, podporuje klidný spánek a pomáhá při léčbě herpesu.
Starořecký lékař Dioscorides přikládal listy meduňky na povrchové rány a přidával ji do vína, aby tímto přípravkem léčil různá onemocnění. Římský přírodní léčitel Plinius ji doporučoval k zastavení krvácení. V 10. století n. l. ji arabští lékaři předepisovali při nervozitě a úzkostných stavech. Známý arabský lékař 11. století Avicenna napsal: „Meduňka uklidňuje mysl a rozveseluje srdce.“ Evropané si ve středověku oblíbili arabský způsob užití meduňky při nervozitě a úzkostných stavech. Meduňková voda se stala tak oblíbeným uklidňujícím a sedativním prostředkem, že ji Karel Veliký přikázal pěstovat v každé zahradě s léčivými bylinami ve svém království, aby zabezpečil potřebné množství této byliny. Ve středověku rozšířili evropští bylináři dřívější způsoby využití této léčivé rostliny, když ji začali předepisovat téměř na všechny nemoci: nespavost, artritidu, bolest hlavy, bolest zubů, vřídky, zažívací potíže, křeče a různé menstruační problémy. Vlastně ji předepisovali tak často, že se jí začalo říkat všelék. V Severní Americe věnovali kolonisté této včelami oblíbené rostlině jen velmi malou pozornost. Používali ji zejména k utišení menstruačních bolestí a k podpoře tvorby potu, což byl tradiční způsob léčby horečnatých onemocnění. Američtí eklektici 19. století, předchůdci dnešních přírodních léčitelů, také meduňku používali jen poskrovnu. Navzdory jejímu dlouhodobému využití ke zklidnění mysli ji považovali za středně silný povzbuzující prostředek. Současní bylináři využívají tradičně známou bylinu jako uklidňující prostředek, přípravek k podpoře trávení, dále pak k léčbě ran a virových infekcí.
Výzkumy ukázaly, že meduňka ovlivňuje činnost tyreoidálního stimulačního hormonu, z čehož lze usuzovat, že by mohla být v budoucnu používána při léčbě nadměrné činnosti štítné žlázy. Protože meduňka ovlivňuje činnost tyreoidálního stimulačního hormonu, mohla by vyvolat potíže spojené s nedostatečně aktivní štítnou žlázou. Pro dospělé, s výjimkou těhotných a kojících žen a lidí, kteří mají potíže se štítnou žlázou, je meduňka podávaná v běžně doporučovaných dávkách považována za bezpečnou. Pokud se během užívání objeví menší zdravotní komplikace, například bolest břicha nebo průjem, snižte dávkování nebo drogu přestaňte užívat úplně. Jestliže se vaše zdravotní problémy nezlepší do dvou týdnů nebo se dostaví nežádoucí vedlejší účinky, informujte o tom svého lékaře.