Proskurník

Proskurník – Hojivě sladká síla

Z proskurníku se ve Spojených státech dříve vyráběly velmi oblíbené bonbony, které se dnes opékají na klacku nad táborovými ohni - ano, říká se jim „marshmallow“. Ale dnešní bonbony neobsahují vůbec nic z rostliny, ze které byly původně vyráběny, ani nevypadají jako bonbony před sto lety z této byliny vyráběné. Je škoda, že tato léčivá rostlina dnes téměř upadla v zapomnění. Její využití v tradiční medicíně je totiž staré nejméně 2 500 let.

Proskurník byl nejprve jídlem, než si lidé všimli jeho léčivých vlastností. Kniha Jobova (30:4) se zmiňuje o rostlině, jež byla překládána jako sléz (v současné době je udáván kořen kručinky), která se jedla obyčejně v době hladomorů. Ve středověku v období hladomorů lidé vařili kořeny proskurníku a pak je smažili na másle s cibulí. I dnes tuto rostlinu doporučují různé trempské příručky jako možné jídlo pro hladové dobrodruhy. Starý Hippokrates předepisoval odvar z této byliny na modřiny a při ztrátě krve ze zranění. O pět set let později doporučoval řecký lékař Dioscorides proskurníkové obklady na bodnutí a štípance od hmyzu. Dále předepisoval odvar na bolest zubů, zvracení a jako protilék proti jedům. Římané si proskurník velmi oblíbili. Arabští lékaří v 10. století n. I. přikládali obklady z listů proskurníku na různé záněty. Dávní lidoví léčitelé Evropy používali kořen proskurníku vnitřně i zevně při bolestech zubů, bolavém krku, podrážděném trávicím a močovém ústrojí. Proskurník měl ve velké oblibě i anglický bylinář 17. století Nicholas Culpeper, který o něm mimo jiné napsal: „Možná, že si ještě pamatujete na zase ne tak dávnou nemoc nazývanou úplavice, se kterou si nedokázali poradit ani vysoce studovaní lékaři. Můj syn tuto nemoc dostal a jediné, co jsem mu dával, byl rozdrcený proskurník povařený v mléce, který musel pít. Za dva dny (ať mu bůh požehná) byl vyléčen. A mně teď nezbývá, než ukázat své díky tím, že se o své vděčnosti zmiňují i ostatním lidem, aby z této vědomosti mohli také mít prospěch.“ Culpeper doporučoval nejen kořeny proskurníku, ale i listy a semena pro jejich uklidňující vliv při léčbě zimnice (horečky), bolestí břicha a zánětu pohrudnice, tuberkulózy, a dalších onemocnění plic, kašle, chrapotu i krátkého dechu, černého kašle, křečí, naběhnutých ženských prsů atd. Současní bylináři většinou doporučují proskurník téměř výhradně na dýchací a trávicí potíže. Jen nemnozí jej předepisují i na problémy s močovými cestami. Anglický název této léčivé rostliny pochází z francouzštiny, neboť Francouzi byli první, kteří z ní vyráběli již před mnoha stoletími sladkosti. Kůru kořene oškrábali a bílý vnitřek nechali vařit, aby změkl a vydal část svých sladkých látek. Pak k tomu přidali cukr. A výsledek - sladké, bílé, poněkud houbovité tyčinky, z nichž se postupem času vyvinuly dnešní marshmallow, na kterých si Američané tak rádi pochutnávají u táboráku.  

Účinky

• Poranění
  Přikládaný zevně má slizový gel z proskurníku uklidňující a ochranný účinek na rány, škrábance, říznutí a popáleniny. Kořeny proskurníku obsahují látku, která se nazývá rostlinný sliz. Když se dostane do kontaktu s vodou, pohltí ji, nabude na objemu a vytvoří uklidňující ochranný gel.
• Dýchací potíže
  Při vnitřním užití zklidňuje rostlina podrážděný žaludek a dýchací potíže související s bolestí v krku, kašlem, nachlazením, chřipkou a bronchitidou. Komise, která vyhodnocuje rostlinné léky, schvaluje proskurník k léčbě kašle.
  
  
• Posílená imunita
  Při jednom pokusu zlepšil proskurník schopnost bílých krvinek hubit choroboplodné mikroorganizmy. Z toho je možné usuzovat na skutečnost, že tradiční využití proskurníku při léčbě ran a infekcí zažívacího traktu by mohlo být jak léčebné, tak i uklidňující.

Pro dospělé, s výjimkou těhotných a kojících žen, je bylina považována za bezpečnou, pokud je užívána v běžně doporučovaných dávkách.