Šalvěj

Šalvěj - Kouzlo z dávných dob

Rodové jméno šalvěje, Salvia, pochází z latinského slova znamenajícího „léčit“. Když se podíváme zpět do historie, zjistíme, že šalvěj byla používána k léčbě všech možných myslitelných nemocí, až začala být považována za všelék. Odborník přes léčivé rostliny Varro E. Tyler, Ph.D., napsal: „když si prohlédnete dostatek atlasů léčivých rostlin, zjistíte, že každá lidem známá nemoc byla někdy v minulosti léčena šalvějí“. Ve skutečnosti to sice není všelék, ale vědci zjistili, že má mnohé užitečné léčivé vlastnosti, je výtečným prostředkem proti pocení, má konzervační a hojivé účinky, uklidňuje trávicí trakt.

Staří Řekové a Římané používali šalvěj nejprve ke konzervování masa. Podobně jako u rozmarýny věřili, že tento konzervační prostředek dokáže posilovat paměť. Šalvěj si však získala daleko větší léčebnou pověst. Římský přírodní léčitel Plinius ji předepisoval na hadí uštknutí, epilepsii, střevní parazity, onemocnění plic a k vyvolání menstruace. Řecký lékař Dioskorides ji považoval za diuretikum, prostředek vyvolávající menstruaci, a její listy doporučoval jako náplasti na rány. V 10. století věřili arabští lékaři, že šalvěj dokáže prodloužil život až do stadia nesmrtelnosti. Křižáci tuto víru přivezli s sebou zpět do Evropy. Jedno středověké anglického přísloví praví: „Ten, kdo navěky chce žít, musí v květnu šalvěj jíst.“ Francouzi nazývali bylinu toute bonne, znamenající „vše dobré“, a měli své vlastní pořekadlo: „Šalvěj pomáhá nervům a díky své čarovné mocí od mrtvice i horečky dokáže pomoci.“ Karel Veliký nařídil mnichům pěstovat šalvěj v každé zahradě s léčivými bylinami. Kolem roku 1 000 po Kr. doporučuje atlas léčivých rostlin z Islandu šalvěj při infekčních zánětech močového měchýře a ledvinových kamenech. Německá abatyše a léčitelka Hildegarda z Bingenu předepisovala šalvěj při bolestech hlavy, onemocnění trávicího nebo dýchacího ústrojí, a to jak při běžném nachlazení, tak i tuberkulóze. V 16. století přivezli holandští mořeplavci šalvěj do Číny, kde ji místní obyvatelé směňovali v poměru 1 : 3 za jejich doma pěstovaný čaj. Čínští lékaři předepisovali šalvěj při nespavosti, depresích, podráždění trávicí soustavy, duševních nemocích, menstruačních potížích a zánětech bradavek (mastitis) u kojících matek. Ajurvédští lékaři v Indii používali svou domácí šalvěj obdobným způsobem. Také ji ovšem předepisovali při hemeroidech, kapavce, gynekologických zánětech a onemocnění očí. Podle britského bylináře 16. století Johna Gerarda byla šalvěj „výtečnou na hlavu a mozek. Zrychlovala smysly a paměť, posilovala šlachy, vracela zdraví ochrnutým, zbavovala lidi chvění a třesu.“ Anglický bylinář 17. století Nicholas Culpeper Gerardovi přizvukoval a doporučoval šalvěj „svařenou ve víně nebo vodě k výplachům úst při aftech, bolesti v krku, oparech a k omývání genitálií mužů a žen. Kolonisté přivezli šalvěj do Severní Ameriky, kde byla často používána lidovými léčiteli k léčbě nespavosti, epilepsie, osypek, mořské nemoci a střevních parazitů. Američtí eklektici 19. století, předchůdci dnešních přírodních léčitelů, používali šalvěj hlavně při léčbě horeček. Dále předepisovali šalvějové obklady při artritidě. Současní bylináři předepisují šalvěj zevně k léčbě povrchových ran a hmyzího kousnutí, ke kloktání při krvácení dásní, bolavém krku záměru hrtanu a angíně a formou nálevu pak ke snížení pocení, ukončení tvorby mléka a snížení mdlob, depresí, upravení nepravidelných menstruačních cyklů a podráždění střev.

Účinky

• Přílišné pocení
  Několik výzkumů prokázalo, že šalvěj dokáže snížit pocení až na 50 procent. Tím se vysvětluje, proč si šalvěj získala vysokou oblibu při léčbě horeček, které kromě jiného způsobují nadbytečné pocení, a také při zastavení tvorby mléka u matek. Dnes je v Německu k dostání antiperspirant vyráběný na bázi přírodní šalvěje.
  
  
• Poranění
  Laboratorní výzkumy zjistily, že šalvěj hubí několik bakteriálních původců různých nemocí. Tento poznatek zdůvodňuje tradiční využití šalvěje při léčbě ran.
  
  
• Otrava jídlem
  Maso se kazí částečně proto, že jeho tuky zežluknou (zoxiduj). Podobně jako rozmarýna i šalvěj obsahuje silné antioxidanty, které rozkladu tuků zabraňují. Účinek antioxidantů je srovnatelný s účinkem komerčních konzervačních prostředků BHA a BHT. Konzervační účinek šalvěje byste mohli využít při přípravě jídla na výlet do přírody. Klidně přidejte větší dávky této léčivé rostliny do baget, tuňáka, omáčky na špagety nebo bramborového salátu.
  
  
• Zažívací potíže
  Podobně jako většina koření má i šalvěj uvolňující vliv na hladké svalstvo lemující trávicí ústrojí. Tento spazmolytický účinek potvrzuje tradiční využití šalvěje k uklidnění bolestí břicha spojených s trávením. Komise schvaluje šalvěj při léčbě trávicích potíží.
  
  
• Bolesti v krku
  Šalvěj obsahuje třísloviny se stahujícím (adstringentním) účinkem, které vysvětlují její tradiční využití při léčbě aftů, krvácivých dásní a bolestí v krku.
  
  
• Ženské zdravotní potíže
  Jako spasmolytikum by měla šalvěj mít i uklidňující vliv na hladké svalstvo dělohy. Některé výzkumy však naznačují, že by šalvějová silice mohla namísto toho dělohu povzbuzovat, čímž by se dalo vysvětlit tradiční využití této byliny v Číně k vyvolání menstruace. Těhotné ženy by léčebné dávky šalvěje neměly využívat, ale ostatní ženy by mohly vyzkoušet tuto bylinu k vyvolání menstruace.

Při jednom německém výzkumu se zjistilo, že šalvěj lékařská snižuje hladinu cukru (glukózy) v krvi u lidí s cukrovkou, pokud vypijí šalvějový nálev nalačno. Jestliže byste rádi zařadili do své léčby šalvěj, poraďte se nejprve se svým lékařem. Léčebné dávky šalvěje nepodávejte dětem mladším dvou let. U starších dětí a lidí nad 65 let začněte s nižšími dávkami, které lze podle potřeby později zvýšit.