Ženšen je zázračný i záhadný zároveň. Kořen této nenáročné, břečťanu podobné liány se užíval v léčitelství od nepaměti, je zmiňoIván ve více než 1 500 knihách a odborných publikacích, přesto se o jeho účincích vedou nekonečné debaty. Jeho zastánci nazývají ženšen tím nejlepším tonikem, což je vlastně čínský lékařský termín pro celkový životabudič. Tvrdí, že rostlina posiluje zdraví, imunitní systém, sportovní výkony a funkci ledvin. Dále léčí vysoký krevní tlak, cukrovku, rakovinu, rozedmu, impotenci, nízký počet spermií, ztrátu chuti a s největší pravděpodobností i onemocnění srdce. Označení ženšen se dnes používá vlastně pro tři různé rostliny: čínský (korejský nebo japonský), americký, sibiřský s podobnými účinky. Přičemž sibiřský ženšen vlastně ani není opravdový ženšen, ale obsahuje podobné látky, a studie prokázaly, že má i podobné účinky. Proto se všechny tři druhy prodávají pod názvem ženšen a západě se jejich užití vlastně ani nemění (čínští lékaři mezi nimi přesto dělají jisté rozdíly). Rostliny mají masitý rozvětvený kořen. Když použijete svou představivost, některé z jeho tvarů připomínají lidské tělo, na kterém jsou patrné končetiny - ruce a nohy. Staří Číňané proto ženšen nazývali lidský kořen, neboli jen šen, z čehož se postupně vyvinul celosvětově užívaný název „ženšen“. V prvním velkém atlase léčivých rostlin Šen-nung pen-cchao-t'ing (klasické léčivé rostliny Šen-nungovy) - údajně sepsaném mytickým moudrým mužem a císařem v jedné osobě Šen-nungem, kolem roku 3 000 před Kristem byl ženšen jednou z hlavních položek. Šen-nung jej doporučoval na „projasnění mysli a posílení moudrosti“ a dodával, že „dlouhodobé užívání vede k dlouhověkosti“. Podle teorie znaků, která věřila, že léčivé vlastnosti rostliny souvisejí s jejím vzhledem, ale neměla v Číně tak rozsáhlý dopad jako v Evropě, se na základě tvaru kořene ženšenu věřilo, že rostlina posiluje celé tělo, a to zejména u starších lidí. Byl často užíván na nemoci objevující se ve stáří, a to na letargii, impotenci, artritidu, senilitu, klimakterické potíže a ztrátu sexuální touhy. Obyvatelé Číny, Koreje a Japonska dodnes považují ženšen za nejlepší tonikum. Název „kořen nesmrtelnosti“ je však opravdu nadsazený. Již v dávných dobách se roznesla pověst ženšenu a bezohledný sběr velmi snížil jeho přirozený výskyt. Čínský ženšen se stal velmi vzácným; jeho cena dokonce převážila cenu zlata. Podvodní obchodníci prodávali jiné kořeny, které vydávali za ženšen (falšování zůstává problémem i dnes). Na rozdíl od jiných asijských rostlin, které se staly na západě velmi oblíbené, např. zázvor a skořice, zůstal ženšen v Evropě neznámý až do 18. století, kdy místní misionáři seznámili evropské botaniky s pověstí ženšenu. Evropané se pověsti tohoto životabudiče vysmáli, ale ti, kteří pobývali v Asii, třeba jezuité vydávající se tam za misionářskými účely, si této rostliny vysoce cenili. Roku 1704 se francouzský cestovatel vrátil do Paříže se vzorkem kořene, z něhož se později vyklubal americký ženšen pocházející z jižní Kanady. Francouzští jezuité informovali své bratry v Kanadě o neuvěřitelné hodnotě, jakou měl tento kořen v Číně. Kanadští jezuité začali okamžitě posílat do Číny tolik ženšenu, kolik jen byli jejich indiánští sběrači schopni sehnat. Své obchodování udržovali v tajnosti a vydělali si tím přímo pohádkové bohatství. Po čase si však lidé povšimli, že se kněží velmi zajímají o roslinu považovanou ve vzdálené Karaji za afrodiziakum. Když se pak pověst ženšenu rozšířila, zjistilo se, že roste na mnohem větším území, než kam se jezuitům podařilo dostat. Na krátkou dobu se stala velmi populární, protože kolonisté měli zájem o její afrodiziakální účinky. Původní obyvatelé Severní Ameriky se s ženšenem seznámili až díky jezuitům a začali jej užívat při vyčerpání z boje, k povzbuzení chuti a trávení. Některé kmeny jej přidávaly do nápojů lásky. Američtí eklektici 19. století, předchůdci dnešních přírodních léčitelů, považovali ženšen za posilovač při „mentálním vyčerpání při přepracování“ a předepisovali jej pří ztrátě chuti k jídlu, trávicích potížích, astmatu, laryngitidě (zánětu hrtanu), bronchitidě a tuberkulóze. Jejich učebnice Kingova kniha amerických lékařských předpisů (King's American Dispensatory, 1898) k tomu dodávala, že bylina „osvěžuje mužnou sílu“. Současní bylináři se drží čínské tradice a doporučují ženšen jako tonikum podporující vitalitu, dlouhověkost, mužnost a odolnost vůči stresu a nemocím.
Doposud nebyly prozkoumány všechny aktivní látky, a proto i účinek jednotlivých látek se zjišťuje jen velmi složitě. Například některé látky povzbuzují činnost mozku, zatímco jiné ji potlačují. Některé zvyšují krevní tlak, ale jiné jej naopak snižují. Tato pozorování je potřeba důklad- ně ověřit v dalších výzkumech, i tak však vědci zjistili mnoho zajímavých skutečností o této bylině. Jeden z prvních vědců zabývajících se ženšenem, konkrétně sibiřským druhem (Eleutherococcus), byl farmakolog Israel I. Brekhman, Ph.D., z Akademie věd bývalého Sovětského svazu. Díky němu vešel ve známost termín adaptogen, který naznačuje schopnost byliny zvýšit přizpůsobivost těla k fyzickému i psychickému stresu, zvyšuje odolnost vůči nemocím a jemně, ale velmi komplexně posiluje organizmus. Od roku 1960 proběhly během 30 let stovky studií vedených Dr. Brekhmanem a jeho kolegy, které prokázaly, že tento ženšen odstraňuje únavu (bez podání kofeinu), zlepšuje fyzickou odolnost, odstraňuje poškození způsobené psychickým nebo fyzickým stresem, předchází vyplýtvání antistresových hormonů a zlepšuje paměť. V zásadě se Dr. Brekhman shoduje s bylináři z Asie, kteří již po staletí tvrdí, že ženšen je tonikum. Nejnovější výzkumy to ještě dále potvrzují. Proběhlo mnoho dalších světových výzkumů a ten potvrdil, že rostlina skutečně zvyšuje sportovní výkon, paměť, mentální pohodu, reakce, soustředění atd.
Podle japonských výzkumů a jedné předběžné studie na lidech se zdá být ženšen účinným prostředkem na snížení hladiny choleserolu v krvi, rovněž pomáhá předcházet vzniku krevních sraženin, jimiž pu často spuštěny infarkty a většina mrtvic.
POZOR! Problémy způsobené ženšenem se vyskytnou jen velmi zřídka, ale v lékařských časopisech existují desítky zpráv o jeho škodlivých účincích. Rostlina může způsobit nespavost, bolest prsů, alergické příznaky, astmatické záchvaty, zvýšený krevní tlak a poruchy srdečního rytmu (srdeční arytmie). Lidé trpící na nespavost, fibrocysty v prsech nebo sennou rýmu by měli užívat ženšen jen velmi opatrně. Astmatici, lidé s vysokým krevním tlakem, srdeční arytmií nebo s horečkou by jej neměli užívat vůbec. Pro svůj protisrážlivý účinek nesmí být ženšen podáván lidem se špatnou srážlivostí krve nebo lidem užívajícím léky na ředění krve (léky bránící srážení krve). Nepodávejte ji dětem. Přestože asijské výzkumy došly k závěru, že ženšen u zvířat nezpůsobuje vrozené vady, těhotné a kojící ženy by se měly této rostlině raději vyhnout.